24.8.2019 20:00 hodin


Článek Vladimíra Vondrejse pro Votické noviny

12.09.2018

Ratměřická fontána zasnoubená s výročím naší státnosti

 Předpověď počasí v Ratměřicích byla tentokrát nevábná. Člověk si po jejím přečtení v chytrém telefonu nechtěně vzpomněl, že prozatím z důvodu deště odpadla „Fontána“ jen jednou. Teď se to možná stane podruhé. Vzpomínám si, že tehdy jsme se do rozestavěných kulis dostavili jen dva. Procházeli jsme se pod deštníkem a doufali jsme, že když už nepřišel další divák kromě nás, snad se objeví alespoň jeden optimisticky laděný pořadatel. Ale nestalo se. Nebyl tu nikdo, kdo by nám tehdy řekl: „Běžte domů, dnes to opravdu nepůjde“. A tak jsme odešli asi za půl hodiny sami.

Tentokrát ale probíhaly přípravy v plném proudu, jakoby pořadatelé chtěli ukázat, že to jistě půjde bez problémů. Přece by se s těmi lavicemi pro tisíce návštěvníků nikdo netahal. Ani stánky by se tu neobjevily, kdyby vedoucí občerstvovačů František Suk a asi 15 jeho spolupracovníků nevěřili, že to tu někomu bude chutnat. Osvětlovací rampa a sada reflektorů připravená k akci profesionálních osvětlovačů Pavla Kotlíka, Michala Slunéčka a Roberta Matouška stojí také na svých místech pečlivě odzkoušena. Projekce je tentokrát mnohem kvalitnější, pochvaluje si Vláďa Voříšek, který si ověřil, že obraz promítaný na vodní mlhu překonal všechna jeho očekávání. Také zkoušky skladeb pod prsty zvukaře Jirky Plačka se nesou nad rybníčkem Laznou, jakoby měly zvítězit třeba i nad bouří. Ale teď je to jen nanečisto. Den D přijde až zítra večer v 8.15, kdy nastoupí ještě za světla hasičská mládež jako předskokani před dvanácti pány hasiči, kteří se postarají o zbytek večera jako hlavní stříkači podporovaní doprovodem, Lukášem Dietrichem a Petrem Kroupou, kteří zasednou za stroje hasičského vozu. A budou se mít co ohánět, protože ovládají intenzitu toků nejen do stříkaček všech dvanácti hasičů, ale také do nainstalovaných stříkaček a mlžiček, které dávají celému představení rámec. Kolem se to hemží pobíhajícími hasiči, kteří natahují hadice a vytvářejí komplikovanou síť, přes kterou se poženou hektolitry vody z rybníku do vzduchu a znovu zpátky do rybníka. Nezdá se mi, že by si Jiří Pěkný, Jan Dietrich, Vladimír Rezek, Dan Váňa, Josef Grňa, Tomáš Grňa, Jan Pěkný, Andrej Křiváček, Petr Vinduška, Filip Vinduška, Martin Vosátka ani Jaroslav Brož mysleli, že tu kmitají jen tak, aby řeč nestála a pochybovali o tom, že zítra v tomto pořadí nevypochodují na scénu zalitou světlem reflektorů. Potkal jsem tu i režiséra, dirigenta a scénáristu „Fontány“ Františka Voříška, jak probírá s moderátorem programu Viktorem Liškou poslední dolaďovačky. Ani mě nenapadlo zapochybovat a vyslovit obavy pod zakaboněnou oblohou těhotnou deštěm, aby to pak nebylo na mne, až déšť spustí. Docela mne bavilo pozorovat jejich klid, o kterém jsem si myslel, že je stejně jen hraný. Kdo si předpověď přečetl jistě se již rozhodl, že do takové nejistoty nepůjde. A tihle diváci jejich jisté vystupování stejně nevidí, protože tu zatím pochopitelně nejsou, takže je tím nelze ovlivnit.

 V sobotu 25. 8.  jsem od rána napjatě pozoroval, jak se plní hrůzná předpověď a musím se přiznat, že meteorologové se nemýlili. Zakaboněno, drobné přepršky, a to byla jen předehra. Blížila se hodina zahájení a kupodivu se začalo trousit pár neinformovaných optimistů vyzbrojených deštníky, kteří se pomalu přibližovali ke vstupu, když si před tím prohlédli naši Galerii na plotě. Docela mne však překvapilo, když davy začaly houstnout, jakoby se nechumelilo. Žasl jsem čím dál víc. Lavice se zaplňovaly jako obvykle do posledního místa. Už je tu snad okolo dvou tisíc lidí, kteří přijeli nejrůznějšími prostředky z blízka i z dálky. Na zápěstích diváků jako obvykle září chemiluminiskující náramky, které tu hrají roli vstupenek a také jakéhosi ladění nástrojů, než to začne. Malý děštíček těsně před a potom ještě v jedné přestávce a tím veškerá nepřízeň počasí končí. Jen velký vůz se na obloze nad Laznou neobjevil, protože zůstal zakrytý mraky až do konce představení.

Nad vodou létají první netopýři. Na scéně se rozsvítily reflektory, vítá nás moderátor a „Fontána“ začíná vystoupením dorostu. Snad nakonec přece jen platí, že lze poručit větru i dešti.

 Drobotina okouzlila. Děti jsou tak malé proti robustním a těžkým stříkačkám, že u každého konce musí stát tři, dva menší a jeden dorostenec, který to svou silou jistí. Hravost skladeb a jistota aktérů vystoupení rozjasnila mysl všech a nic na tom nezměnil ani deštíček v následující přestávce. Nikdo se nezvedl, aby odešel. Všichni trpělivě čekají. Vždyť je to jen přeháňka. Start hlavní části je tentokrát vážnější. Je ozdoben projevem vzácného hosta, senátora Jaroslava Větrovského, starosty Mladé Vožice. Ten však mluví jen stručně a věcně, jakoby čelil nějakému rušení, které ale přechází vtipem, že ho nějaké ozvěny pletou, a tak raději nebude svou řeč zbytečně protahovat.  Přesto vyznívá připomínka optimisticky, protože všechno dopadlo dobře v konečném míru a klidu soustředěné práce na zajištění našeho hospodářského rozkvětu, který právě společně prožíváme ku spokojenosti většiny obyvatel České republiky. Slavnostní zaměření se odrazilo v mnoha prvcích programu.  Hrála se hymna. Zahajovací skladbou byla Vltava z Mé vlasti od Bedřicha Smetany a řada dalších skladeb připomněla nějakou důležitou osobnost či událost z historie našeho státu. Vrcholem bylo nesporně připomenutí všech našich prezidentů a státních znaků promítáním na mlhovou vodní stěnu, které bylo umožněno zavedením nové kvalitnější promítací aparatury. Při této příležitosti bych chtěl ještě vyzdvihnout překvapení, které nám připravily dvě nejmladší vystupující, třináctileté Vendulka Matoušková (krásný zpěv slavné „Modlitby pro Martu“, písně z roku 1968) a Veronika Lišková (výborný doprovod na klavír a navíc ještě složení a interpretace vlastní skladby k této příležitosti).

Celkově se program držel osvědčené struktury rozdělení večera na tři základní části. První bylo vystoupení dorostu, druhá část byla věnována vážné hudbě a třetí hudbě populární. Na to navázalo vyvrcholení podpořené ohňostrojem, který byl navíc velmi perfektně rytmem výstřelů sladěn s rytmem doprovodné hudby a s obrazci vodních paprsků tryskajících z hadic. Po tomto vyvrcholení následovalo představení účinkujících, přídavky a rozloučení s diváky, kteří se jen neradi rozcházeli do svých domovů. Tím ovšem pořad pro některé nekončil. Úklid a zábava pokračovala ještě dlouho do noci, než se nad obcí rozhostil klid a sny, které zpracovávaly úžasný zážitek.

 Závěr článku bych rád věnoval ještě několika důležitým poznámkám na okraj. Po rozhovoru s mnoha účastníky jsem opakovaně slyšel chválu. Mnozí považovali dokonce tuto „Fontánu“ za vrchol dosavadního snažení sboru hasičů, kteří pod taktovkou Fandy Voříška stále svá vystoupení obohacují, a tak zhodnocují své dlouhodobé zkušenosti. Z úst dirigenta jsem tentokrát poprvé místo řady výhrad slyšel zjevné uspokojení s výsledky dosavadní práce. Dokonce jsem cosi zaslechl o nových nabídkách, které se před organizátory „Fontány“ rýsují do budoucnosti a mají minimálně charakter velkého ocenění a povzbuzení k další práci. Při této příležitosti bych chtěl připomenout, že kromě vnitřního nutkání a touhy po realizaci snu byly v minulosti takovými povzbuzeními ještě soutěže, které Ratměřice kromě jiného také díky „Fontáně“ vyhrávaly. Po dosažení na poctu Vesnice roku ČR a vicemistrů Evropy se však tyto dveře pro již oceněné uzavřely a tím i tato povzbuzení zanikla. Kdo jednou vyhrál, nemůže se totiž znovu zúčastnit. Vážení návštěvníci „Fontány“, vězte, že všichni aktéři pokračují nejen neúnavně hnáni vnitřním nutkáním, ale dnes také již vaší přízní a pochvalou. To vy jste i tentokrát ještě více prokázali při nepřízni počasí svou náklonnost, když jste v počtu více než 2000 účastníků přišli a podle ohlasů se nesporně těšíte na každé další pokračování a každé další novinky a překvapení, kterými vás hasiči z Ratměřic zase příště překvapí. Znám mnoho lidí, kteří se zde objevili poprvé, přišli z velké dálky a přijdou znovu a řeknou o tom dalším.

 V poslední době jsme byli svědky, že zájem o podobné akce v ČR obecně stoupá. Dokonce v Praze proběhl pokus o bombastické využití stovek hasičských stříkaček při doprovodu oslavy na březích Vltavy. Vím, že Ratměřičtí sledovali tento pokus s obavami, že tím jejich snažení bude zapomenuto. Jasně se však ukázalo, že tyto obavy byly bezpředmětné. Hasiči z Ratměřic mají stále předstih a drží se na vrcholu technického pokroku. Letos se nahrávalo nejen klasickým způsobem z druhého břehu rybníka Lazny, ale Jirka Jakubka natáčel dokonce pomocí dronu, který jako světluška poletoval ve výšce nad střikačkami a často měl co dělat, aby včas uhnul před vodou, která jej téměř dostihla a mohla jej strhnout dolů. Ostatně, kdo chce, může se s výsledky natáčení různými způsoby seznámit také na internetu. Děkujeme za krásné zážitky všem, kteří se na pořádání akce podíleli. A těm bezejmenným, kteří nemohli být pro nedostatek místa v tomto článku uvedeni, anebo je prostě neznám, se omlouvám.

Na shledanou na příští „Ratměřické fontáně“ se těší Vladimír Vondrejs