24.8.2019 20:00 hodin


Ratměřická hasičská fontána 2019 a co dál

12.11.2019

Článek Vladimíra Vondrejse otištěný ve Votických novinách.
 Letos se přišlo na fontánu podívat již rekordních asi 2700 návštěvníků z blízka i z daleka. To jest skoro desetkrát více než při prvním vystoupení v roce 2006. Čtrnáctiletá cesta byla pochopitelně plná zvratů a pilné práce mnoha obětavých nadšenců, kteří se vždy těsně před dalším ročníkem vzepjali k neuvěřitelnému výkonu a připravili přírodní amfiteátr k přijetí stále většího počtu diváků.

Je třeba ovšem připomenout, že pokrok nebyl jen pozvolný. Největší, doslova revoluční zvrat se odehrál roku 2010, kdy také Ratměřice získaly titul Vesnice roku. Tehdy se „denní hudebně-pohybové vystoupení“ proměnilo na „noční světelnou show“, jejímž večerním předskokanem se stal ratměřický hasičský dorost. V té době bylo sice ještě osvětlování prosté, v začátcích. Kromě 12 chlapů u stříkaček, hasičského dorostu po třech na jednu stříkačku, družiny zvukařů, rozšiřující se dskupiny „kulisáků“, obsluhy stánků a jiných pomocných profesí složených z dobrovolných pomocníků se objevila navíc družina osvětlovačů. Průvodního slova se nově ujal starosta Viktor Liška. Pochopitelně, stálicí zůstal dirigent, scénárista, vedoucí organizátor a tvůrce pořadu Fanda Voříšek.

 

Druhým největším zlomem se stal až tento rok (2019).  Došlo totiž k završení druhé etapy vývoje „Ratměřické fontány“, při které se každý rok vyzkoušelo něco nového. Neobyčejně se rozšířil repertoár hudebních skladeb i choreografických postupů, zvládla se práce s dvanácti proudnicemi, zavedly se čtyři vodní lišty a využívání vodní clony, na kterou se dají promítat obrázky, vyzkoušely se  osmiproudové vodní varhany a vyvážil se poměr mezi klasickou a rockovou částí vystoupení.  Kromě reprodukované hudby českých i světových skupin se stále více uplatňovala skupina ratměřická nazvaná „Sakramejdlo“ a dvě výborné, letos čtrnáctileté sólistky Veronika Lišková, skladatelka a klavíristka a zpěvačka Vendula Matoušková. Stříkající hasiči se uplatňovali nejen jako „taneční skupina“, ale i jako „pohybový orchestr“, který společně s hudbou „hraje“ orchestrální skladby, doprovází stříkajícího či klavírního sólistu, zpěváka,  hudební sbor, anebo vodní varhany či tanečníky, kteří jsou často zvětšováni formou stínů na vodní cloně. Pro dokumentaci se používají nejen fotografie pořízené ze země, ale také dokumentární filmy z dronu Jiřího Jakubky, anebo z přízemní kamery. Soulad choreografie s hudbou a světelnými efekty již dosáhl vysokého mistrovství. Dokonce i nároky na elektrický příkon se podařilo zvládnout přes hrozby přetížených jističů a občasného zatopení reflektorů vodou. Všechny tyto výdobytky si ovšem vyžádaly obrovské nasazení a není divu, že celá cesta k současnému úspěchu byla vroubena neobyčejným napětím a stresem, který každým rokem vyvolával mezi vystupujícími pochybnosti, zda ta vynaložená námaha má smysl. Nebylo by lepší v klidu odpočívat na vavřínech minulosti, než stále bojovat s obavou, že se něco nepodaří, anebo že nevyjdou peníze a vzniknou dluhy? Vždyť všechno dosud záleželo na obětavosti dobrovolníků, na půjčkách zařízení od kamarádů a na mnoha šťastných okolnostech.

 

Ale letos se stal zázrak. Poprvé jsem neslyšel od nikoho žádný náznak pochybnosti, žádné vybízení k útěku do pasivity. Černé mráčky se rozplynuly jakoby mávnutím kouzelného proutku. Cosi se zlomilo. Dokonce ten největší autokritik, tvůrce a duše celého podniku Fanda Voříšek po ukončení programu prohlásil, že je spokojen, aniž by uvedl vzápětí spousty výhrad. Prostě cosi se završilo. Letos se přišla podívat a dobře se bavila i hejtmanka kraje Jaroslava Pokorná-Jermanová, která nejenže přispěla dotací, ale přislíbila pomoc i na příští rok. Ale tím uznání nekončí. Ozvali se i obdivovatelé odjinud, kteří mají konkrétní zájem o vystoupení i na jiných místech a jednání mají tentokrát reálné obrysy. Také se rozšířil okruh sdělovacích prostředků, které jsou ochotné podílet se na propagaci a to se projevilo již letost velkým skokem v návštěvnosti, přestože předpověď počasí nebyla nejlepší. Krátce, letošní fontána odstartovala zřejmě novou úspěšnou etapu. Méme se na co těšit.

 

A co ještě dodat na závěr. Snad malé poněkud sobecké přiznání a poděkování. Patřím k největším obdivovatelům všech, kteří se na tomto obřím projektu podílejí. Není divu. Vždyť jsem měl mimo roli kritika a komentátora tu čest stát v první etapě krátce mezi aktéry a alespoň okrajově se podílet na počátcích díla. Fontána je pro mne dokonce jedním z mnoha důvodů, proč se tajně před svými kamarády dopouštím malého podvodu. Hrdě jim totiž tvrdím, že jsem Ratměřák, což není pravda. Jsem stále jen náplava a vím, že na tom nic nezměním. Už jsme s manželkou uvažovali, že svou sounáležitost s Ratměřicemi upravíme alespoň papírově a přihlásíme chalupu Ratměřice 33 za naše stálé bydliště. Ale můžeme to Ratměřákům udělat? Náš věk je tak vysoký, že by se tím trochu snížila největší chlouba Ratměčic, kterou si Ratměřáci ani plně neuvědomují. Nejlepší důkaz toho, že se v Ratměřicích dobře daří, je totiž průměrný věk obyvatel této obce. Když jsem se naposledy oficiálně ptal, poklesl střední věk Ratměřáka již na 33 let, ale teď, když se přes plot zdravím s maminkami venčícími své nové přírůstky si myslím, že je to ještě méně.

 Přiznám se ale, že z fontány čerpáme fikaně ještě jinou, zcela osobní výhodu. Mnozí čtenáři si asi již všimli, že naše zahrada má plot, na kterém se konají každoroční výstavy pořádané naší Galerií na plotě, o kterých pravidelně píšeme i do Votických novin. Všichni návštěvníci fontány musí kolem plotu projít a většině to nedá a podívají se na obrázky a objekty, které vystavujeme, podrobněji. Tím pochopitelně  návštěvnost a věhlas naší galerie významně stoupá. Někdo z kolemjdoucích mi dokonce řekl, že takovou návštěvnost nemá ani Muzeum umění a designu v Benešově. Tomu se mi moc nechce věřit, ale přece jen mě to potěšilo. Takže děkuji, děkuji a ještě jednou děkuji za to, že se na slávě fontány může nepřímo přiživovat i naše „Galerie na plotě“. Moje manželka i já zůstáváme Ratměřáky alespoň duší, když už to nemáme černé na bílém a tobě, „Fontáno“, přejeme mnoho štěstí na tvé cestě za další tisícovkou diváků a za zajímavými uměleckými novinkami v blízké budoucnosti.

 


   

Kudyznudy.cz - tipy na výlet